CykloDusak

   Přátelé, v neděli bylo zase dost dobře. Ani výsledek voleb nekazil dobrou náladu a tak jsme s malým zpožděním zaviněným Laďou B. vyrazili směrem na Seeberg.  On totiž až na poslední chvíli zjistil, že start je ve dvanáct  a ne v jednu a taky rychle nevěděl jestli si vezme lajblík a nebo kovrkot. U hradu uděláme nezbytné foto a už se řítíme dolů a hned nahoru k obřímu, pustému  pensionu nějakého doktora. Ve Vlastislavi dojde poprvé na koláč, který upekla Hanka a ještě se s ním táhla v batohu na zádech. Nebýt Líby Z. a mě tak se s ním táhne dál. Prostě člověk rád pomůže, když je třeba.

   U roty v Polné začíná les , což skoro všechny táhne na houby. Stačilo pomalu  jet, často stavět a hub bylo dost , to Maruš L. určitě potvrdí a fotogalerie k dnešní etapě taky. Přes Kančí údolí se postupně dokodrcáme až na křižovatku s novou cyklostezkou z Aše do Selbu. Dojeli jsme po ní až k hraničním kamenům. Její povrch je udělaný z drobných kamínků a to není pro kolo dobrý, protože nemá stabilitu, hrozí smyk a píchnutí.Tady obracíme a  za malou chvíli jsme už na kruháči na „Žďáru“ a hasíme si to vesele do kopečka na Nebesa, po rovince na Výhledy.

   Nová hospoda Bernard je  prázdná, pivo dobrý, kafíčko už míň a ty dva obědy co jsme měli ani nestačí otestovat úroveň místní kuchyně. Vzhledem k dobré náladě a předchozí zkušenosti se snadným průjezdem lesů navrhuji,spustit se přímo do Vojtanova. No jo , jenže já tady na začátku lesa mám jedno slabý místo a to hned tu první rozdvojku cest. Teď už po třetí ji projíždím vlevo, tedy špatně a hlahol za mnou velí zastavit a obrátit se správným směrem. Holčičí sestava s Láďou K to udělá, kdežto nás pět pokračuje v cestě do neznáma. Je to jednoduchý – po krátkém, prudkém sjezdu není po cestě ani památky, jen mokrá bažina. Co teď ? Kde je ta správná cesta víme, nejsme blbý, ale dostat se na ní dá ještě práci. Máme jí a zkoušíme prudkým sjezdem dohonit naše ovečky. To se nepovedlo. Ještě je vidíme jak mizí za horizontem golfu a tahat je zpátky do kopce by bylo nelidský. Proto se v pěti vydáváme na cestu lesem do Vojtanova, která je také trasou závodu 1000 mil. Při výjezdu z lesa zazní pochvala cesty a do toho telefon. Jirkovi L. nezbývá než ho zvednout , pokusit se vysvětlit kde jsme a pak rezignovaně domluvit místo setkání na Zeleném Háji. Tam jsme nakonec dřív než naše holčiny a to je dobře. Etapa tady vlastně končí i když zbývá dojet do FL, Chebu nebo Třebeně. Však taky Beranička už stála u silnice a vyhlížela auto Ladi, když on přijel z druhé strany a k tomu na kole.  O čem si asi povídali ve zpožděném autě cestou domů ?

   Kdo byl : Kapříci, Lahučáci, Laďa B. a D., Hanka, Milada, Iva, Kája, Líba Z. a já. Málo chybělo do 40 km. O těch co nebyli jsme něco věděli, ale o Zdence a Petrovi nic a už podruhé . Proč ?  Bude-li za 14 dní zase hezky tak pojedeme etapu a schůze se odloží.  Sledujte internát . Zdraví Vás Pepa Dušák.

   Vysvětlivky k fotkám :  č.1  –  30   jsou z etapy, z toho č.28 je pohled na SchOnberg z louky u Vojtanova,   č.31  –  52  barvy a plody podzimu v našem kraji,  č.53  –  59  Kartoffelfest v Sybillenbadu, z toho č.54 oznamuje odložení konání světového rekordu v počtu smažených bramboráků na jednom místě,  č.62  –  64 fotogenické třebeňské mlhy

   Přátelé, v této chvíli bych nejraději konstatoval  “ zase se nám to povedlo „.  Až se lekám jak to zní vychloubačně, ale je to pravda.  Brzy ráno bylo  jen 1.5 st a mlha. Na startu pak něco kolem 5 st a mlha , takže nezbývalo než věřit, že až vyjedeme někam na Kozly, Mýtinu , bude hezky. A ono bylo krásně. Na kopci nad Mýtinou jsem zjistil, že nemám správnou mapu, takže další důkaz, že jsme jeli etapu vpravdě objevnou. Trasu z pozvánky jsme dodrželi. V Bavorsku žádná mlha nebyla, naopak , bylo vidět až na naší Sv. Annu. Pohled  do kraje byl úchvatný, pruhy políček se šplhají po stráni a končí až u lesa Dyleně na kterou se díváme poprvé v životě z druhé strany.  Hned za Neualbenreuthem se silnice zvedá do kopcovitých  pohraničních hvozdů, kde se  brzy sklidňuje aby se  po chvíli mohla zase sklonit a přivést nás do městečka Máhring. Je právě poledne, z oken je cítit nedělní oběd a tak nikde ani noha. Touha po kafíčku roste a tak honem dál.

    Brzy je tu celnice, za ní zase hluboké lesy, kopec dolů a jsme v Broumově. První hospoda je plná, ale štěstí nás zavede do loveckého zámečku, jen sto metrů od silnice. S radostí přijímáme průměrné kafe od bezva servírky, nebo snad majitelky ? Je to jedno.  Na oběd Ve skále to máme ještě 12 km. Cestou se kocháme barvami podzimu a užíváme si slunce. Na rovinaté silnici je to možné. Už jsme u vchodu do skály, parkoviště je plné, ale jeden stůl pro nás se najde. Obsluha je rychlá, řezané pivo dobré a za chvíli už se cpeme gulášem, svíčkovou a pod. prostě vším po čem se nedá na kole dobře jezdit. No nedá, ale musí, když do Mar.Lázní je to ještě devět. V této situaci bylo třeba udělat rychlý, snadný přesun z Chod. Plané do ML za plného provozu a  s plným břichem. Příště to raději objedeme po CS v kopcích, nebo přes Drmoul.  Na kraji Mariánek se ptám “ a co teď ?“ a ozve se “ zákusek „. To je voda na můj mlýn. Totiž vím o něm a není to daleko – Veselá cukrárna v Ušovicích. Dobrá , sladká tečka.

   Kdo byl : Kája ( on nám v Broumově řekl Ahoj a vrátil se do Chebu kolem Dyleně sám na kole – Kájo klobouk dolů) ,  Láďa D.,  Laďa B., Volfík, Zuzka, Kika, Milada , Hanka, Iva, Jirka a Maruš L., Líba Z., a já. Najeli jsme 54 km, franťáci o hodně víc.  Byl to šťastný den.  Zdraví Vás Pepa D.

   Pár vysvětlivek k fotkám pro ty co s námi nebyli : č.7 a 8 torzo 350 letého buku nad Altmuglem, č.10 v dálce Neualbenreuth, č.11 zlomek všelijakých německých tur.značek, č.12 sv. Nikolas v lese nad Mahringem, č.13 kvetoucí hořčice zeleného hnojení, č.16 na rybníku v Broumově, č.18 – 20 lovecký zámeček v Broumově, č.26 – 31 rest. Ve skále v Chod. Plané, č.44 křemenáč v oranici – že by budoucí plodina našich zemědělců?