Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Kolem Lurdské jeskyně.
20.6.2019 | 
Autor Ne, to opravdu není vtip. Na světě je mnoho takových míst s tímto názvem. Napadlo mě podívat se na jednu takovou jeskyni, která je opravdu blízko od nás.
Start si dáme na 13 hod. na dvoře u Škvorů v Chebu a to v neděli 16.6.2019. Kdo neví, musí se zeptat. Odtud projedeme na cyklostezku , která nás z Hájů dovede až do Waldsassenu kde mají na náměstí výbornou zmrzlinu. Odtud vyjedeme na Kappl, krásné barokní poutní místo. Odtud se opět vrátíme na naše území přes vesnici Pechtnersreuth. Z kopce sjedeme do Pomezí. Zde bude další a asi poslední zastávka tohoto výletu. Schválně tajím místo kde je jeskyně. Mnozí to víte a Vy ostatní se máte na co těšit. Srdečně Vás zvu. Pepa D.
Zpráva z cesty do Bavor. (2)
Kamarádi po horké sobotě mělo přijít ochlazení a ono skutečně přišlo. Jenže mělo trochu zpoždění což dva kluky notně znepokojilo takže zůstali raději doma. Laďu tohle rozhodnutí překvapilo poprvé. Ráno sestava lidí stojí na dvoře a Laďa nikde. Situace vážná, ale nikoliv neřešitelná. Jíťa se vrátila domů pro auto s nosičem a kolona se mohla vydat na cestu. Na poslední chvíli mi přišlo líto, že některé pěšačky s námi nebudou. Na to rychle reagovala Lída a svým autem včetně syna dovezla sestavu zdárně až do cukrárny. V životě už to tak chodí, že všichni jsme nahraditelní.
Netrvalo to dlouho a byli jsme ve Weissenstadtu. Je tam opuštěné parkoviště obchodu Netto, pár desítek metrů od hráze jezera. První zastávka na hrázi patří betonové výpusti. Je to dílo hezké a praktické. Slunce se blížilo na poledne a tak ta chtělo kávičku. Po sto metrech už je tady první možnost, restaurace, tak jsme usedli zatímco Jirka s Honzou objeli jako průzkum, jezero. Za chvíli to s námi absolvovali ještě jednou. Nastala chvíle odjezdu na stezku, která vede po bývalé trati. Jenže já jsme půjčil mapu našim cestovatelkám v autě takže jsem se musel spolehnout na instinkt a zkušenost asi šest let starou. Až na jeden menší kufr to dopadlo dobře. Na náspu trati bylo spousta jahod a kolonie kvetoucích Jestřábníků oranžových a spousty žlutých kytiček. Starý most se romanticky klenul nad námi. Výhledů do kraje je tu celá spousta. V této oblasti se začaly pěstovat brambory brzy po jejich dovezení do Evropy, takže i naše Ašsko patří k této zakladatelské oblasti.
Je přesně třináct hodin a my jsme na dvoře u Petzoldů. Za chvilku po nás přijíždí i autaři. Ještě, že jsem objednal salonek pro nás. Paní domácí měla pro všechny náš oblíbený dort Gewitter. Česky to je bouřka, ale ve skutečnosti je to nebe v hubě.Výborný, skvělý, stejně jako jiné druhy dortů nabízených ve vitrině. Při sezení přiznávám, že máme vyjednanou návštěvu bramborárny Gerda – mého dodavatele. Ukázal nám novou halu na 300 tun s chladicí aparaturou kde budou brambory určené na konec sezony t.j. na duben až červen. Zvýší se tak jistota, že budeme v té době prodávat nenaklíčené brambory. Výtečný.
Naše auto odjíždí správnou cestou na Fr.Lázně a my, nadále bez mapy, pojedeme smyčkou do Weissenstadtu. Ta mapa v kapse je fakt dobrá, ale co dělat když není ? Zase pomáhá instinkt a souhlas našich děvčat s úsekem, který je před námi, je neznámý a říkáme mu dobrodrůžo. Celé městečko jsme si projeli v jeho délce na náměstí s kostelem a pak už jen sjezd k autům a můžeme nakládat a jet domů. Odnáším si poučení pro příště, že ještě s větším důrazem budu vyjednávat šofery a nosiče kol a budu očekávat vstřícnost ostatních. Úplně kolem komína jezdit pořád nejde.Když už máme všechno naloženo a sbaleno tak Zuzka volá Laďovi Janďákovi. Leží zraněný z kola v jablonecké nemocnici a bylo by hezké a věřte, že je povzbuzující když mu zavoláte a nebo ještě lépe, napíšete. Jeho číslo je 731 215 244
Na kolech byli : Zdena, Iva, Dr.Honza, Jirka, Jiřka, Jíťa a Zuzka. Autem přijeli: Lída se synkem, Kika a Milada
Do Bavor
Kamarádi počasí na neděli je jaksi nejisté. Proto odkládám rozhodnutí o etapě na zítra t.j. na pátek 14.6. cca 20 hod. Můžete pomoci tím, že vyjádříte svojí chuť jet i když by to bylo s rizikem slabého deště. Tak zítra. Pepa D. To bylo včera.
Jak to bylo dnes ? Všelijak jsme prověřovali počasí na neděli a vypadá to, v sobotu pršet bude, ale v neděli už ne a proto pojedeme. V 9.30 hod začneme nakládat kola u Ladi ve FL. Zatím se na etapu hlásí Laďa, Jirka, DrHonza, Jiřka, Iva, Jíťa , brácha, Lída a já. To bychom uvezli. Uzávěrka přihlášky zůstává na sobotu poledne.
Auty dojedeme do Weissenstadtu kde auta zůstanou. My na kolech objedeme jezero a vydáme se po bývalé žel. trati do Grossschloppenu kde je cukrárna. Odtud jinou cestou přejedeme k autům. Je možné, že pro některé jedince to bude krátké (nikoliv pro mě), proto vezmu ještě jednu novou mapu a jirka může přejet se supercyklisty trochu delší oblouk. Rozhodneme se na místě.
Zdar sladké etapě přeje Pepa D.
Lehce a pomalu … (1)
Kamarádi mám za sebou první etapu v sedle kola. Když jsem se o minulých vánocích zdravotně sesypal, stále jsem počítal týdny které jsem strávil jednak cestováním po nemocnicích za jednotlivými specialisty a jejich přístroji a když byl čas tak jsem se s pomocí opěrného vozíku vydával sem a tam po chodbách špitálů z nichž nejdelší byla ta karlovarská a nejmenší, ba přímo maličká, ta pražská . Zbytek času a nebylo ho málo jsem nedobrovolně věnoval kapačkám a spaní. Slečny kapačky byly jednoduché, řekl bych, že hodné a nárokovaly si malou péči. Ta spočívala v tom, že slečny sestřičky Vás včas odpojí ve chvíli kdy plastový pytlík je prázdný. Běda tomu na koho sestřička v noci zapomene ! To pak krev to vezme opačným směrem a začne pytlík plnit. Stalo se mi to jen jednou a víte kde ? Bohužel v Chebu. Nerad to píšu, protože jinak chebská chirurgie je krásná a moderní. Jednou, konečně, mi jeden pan profesor udělal v mém marodění jasno když pravil :“ Bude to trvat dlouho a bude to chtít hodně trpělivosti“. Dnešní etapou asi přišla ta chvíle uzdravování, které vylezlo na kopeček za kterého je vidět na jednotlivé etapy, hory a doly kde jsme ještě nebyli a nebo tam kam znovu chceme jet. Zatím budeme krátkými cestami připravovat ty delší a těmi delšími ty dlouhé. Bez Vás,mých kamarádů, by to tak snadno nešlo. Těžko se dá na formulář receptu předepsat dobrou náladu a optimismus. To mohou zařídit jedině kamarádi svými esemeskami a návštěvami. Dosud jich bylo hodně a já za ně moc děkuji. Strávit venku celé odpoledne s lidmi které má člověk rád a zakončit ho veselým povídáním při společném posezení to jsou vysněné chvíle z doby nemoci. A nějaký obnos peněz s tím spojený, nehraje žádnou roli.
Jak už v pozvánce bylo uvedeno, tak se stalo poprvé, že jsme jeli za odpoledne dvě etapy. Tu „pro mě“ jsem nazval pomalu a klidně. U nádraží v Tršnici se nás sešlo víc než na dvoře odkud se jela těžká etapa pod vedením Jirky. Pár vyspělých cyklistů, včetně Jiřky bez motoru, s ním projíždělo lesem, podlézalo drátěné ploty a po loukách a mezi poli přijeli do Kopaniny jen o chvíli později než my. V Bramborárně jsme kromě mého zdraví, slavili konec sezony starých brambor. Ty nové už jsou tady, pravda, trochu dražší, ale to časem spadne dolů. Věřte mi. Rovněž jsme hezkým a chutným písmem zapsali Zdenku Bačí do party a to navždy. Zdendo vítej !
Při zábavě jsme domluvili etapu příští a to : výlet do Bavor na dobrý dort a krásný pohled do kraje. Kromě toho je mezi námi několik lidí, kteří ještě nejeli kolem jezera Weissenstädter See. Je na okraji stejnojmenného městečka a přitéká do něho Ohře nedaleko odtud pramenící. Od jezera vede cyklostezka po bývalé železniční trati až k Grosssschloppenu kde na statku č.1 je naše oblíbená cukrárna.
Těchto pár slov Vás má naladit na příští neděli, pozvánka bude ve čtvrtek na stránkách. Mějte se hezky a těšte se. Moc to pomáhá. Váš Pepa D.
Lehce a pomalu …
Ahoj kamarádi, čas letí a my se v neděli pokusíme srovnat s ním krok. Etapu jsem nazval podle svých možností a potřeb. Jak to tedy bude :
V neděli 9.6. ve 13 hod se sjedou na dvoře u Beránků ti z Vás, kteří pojedou etapu s Jirkou. Ta by se dala nazvat „rychle a těžce“. Jirka by jel podle svého plánu, tak jako minule. Odhaduji, že by to bylo směrem na Plesnou atd., protože první setkání s druhou půlkou našeho pelotonu bude v hospodě v Kopanině. Pak už společně se přesuneme do Bramborárny kde bude občerstvení v péči Kiky.
My ostatní se rovněž ve 13 hod sjedeme u nádraží v Tršnici. Pojedeme etapu „Lehce a pomalu“ po cyklostezce do Kynšperka, odtud po „Jitkastrasse“ do Kaceřova, Hluboké a Kopaninu. Název silnice je podle naší Jíti, která před několika lety rekonstrukci této silnice dozorovala . Povrch je rovný a vyhovuje tak všem zádům. Z Chebu i Frant. Lázní to tudy máme cca 30 km. Návrat do Bramborárny plánuji ve směru na Hlubokou a Milhostov.
Snadno pochopíte, že každý hostitel potřebuje vědět počet hostů a proto do sobotního oběda dejte vědět zda pojedete. Bude hezky, proto není překážka, která by vážně bránila naší účasti. Snad jen Thálie, která musí hlídat koncert , ale může přijet až na samotný závěr.
Moc se těším a co Vy ? Váš Pepa D.
Začátek nové sezony – zpráva
Milí kamarádi,
po půl roce bez kola , to konečně přišlo. V jednu hodinu v neděli 26.5. jsme se v nebývalém počtu sešli na dvoře u Beránků. Pro mě to byly chvíle radosti a ani se nestydím napsat, že taky dojetí. Uteklo půl roku bez kola. Když jsem začal pobývat v nemocnici v K. Varech tak jsem žil a radoval se z návštěv našich děvčat a taky velmi často přijeli Laďa a Daša. Byly to týdny souboje s nemocí, s úbytkem váhy, bolestí atd. Kdo nezažil těžko chápe jak je ten souboj úporný, ani na chvilku nepřerušený. Jak je důležitý neustálý přísun dobrých zpráv a nalévání optimismu. To zvládají dobří kamarádi lépe než většina doktorů, zvláště těch nemluvných. Některé sestry zase svým přístupem dávají najevo, že Váš stav je dobrý ne-li výborný, takže péče o Vás není tolik nutná, stačí když je stručná. Jsou i dobré sestřičky co se starají, na nic nezapomínají a rády „ztratí“ dobré slovo. Mám spousty zážitků, na několik fejetonů. Tak třeba někdy jindy. Závěrem v tomto odstavci chci vyslovit přesvědčení, že největší slabinou našeho zdravotnictví jsou ty sestry se kterými se pacient setkává na tzv. první štaci. Tím myslím u okénka „Příjmu“. Pak už to je stále lepší. Úroveň zdravotnické péče bychom ale měli posuzovat podle práce lékařů a ne nějakých slepiček za sklem okénka. Příště zkusím popsat jeden příběh ze včerejška, kdy jsem byl v Praze Motole na kontrole. Už druhý den tedy vím, že patřím mezi jedince jejichž tělo je schopné se samo regenerovat a mám z toho velkou radost. Páteř se operovat nebude !
Na neděli jsem si sestavil etapu jen tak pro sebe, co kdyby byla náhodou třeba. Nebyla. Jirka měl připravenou velkou porci ze které se některým baterkám klepaly kontakty a některé se přímo podělaly a chtěly jít pěšky. Etapa vedla přes Seeberg na křižovatku s posezením u Polné. Tam jsem vyndal čerstvě upečený bochník chleba od Thálie. Ta ho dopoledne upekla a my jsme ho s velkou chutí odpoledne snědli. Ona sama nemohla jet tak za sebe poslala tento bochník. Tento její „zástupce“ byl moc fajn, ale na rozdíl od Thálie vůbec neuměl mluvit. Tak příště pojede Thálie bez bochníku i když … ! Parta potom zmizela v lese směrem na Kančí údolí a křižovatku u Žďáru. Tam jeli, poprvé, podle trati dál až k Dolnímu a pak i Hornímu nádraží. Odtud Do Krásné u Aše a dlouhým sjezdem do Podhradí. My jsme zatím něco pojedli na Výhledech a vydali se za našimi. Nedojeli jsme je. Jednak Jirka velel nepřerušované tempo a taky stezka vedla po tur. trasách kam auto nemůže. Na Výhledech jsme se sjeli ve stejnou chvíli. Příroda této etapy byla mimořádně krásná, počasí velmi přející a docela teplo. Když už jsme byli doma tak chebáci měli 75 km. Úžasný !
Tak kdo byl : Jiřka, Zuzka, Líba, Many, Iva, Petr, Vlasta, Emaruš, Laďa, Lahučáci, brácha, Jíťa, Hanka, Janďák, Kapříci a my dva v autě. Příště pojedeme za 14 dní, ale bude-li teplo tak proč ne hned ? Mějte se hezky. Moc děkuji za spousty přání k uzdravení. Váš Pepa D.
Publikováno v Zprávy | 
Tagy: začátek nobé sezony - zpráva, zpráva - začátek nové sezony | 
1 komentář »
Začátek sezony 2019
Moji milí kamarádi,
je to téměř přesně půl roku od chvíle kdy jsem Vás zval na 24. etapu roku 2018. Pak přišla zima a taky nemoc. Obojí má velkou sílu a je nepřítelem cyklistiky. S velkou pomocí lékařů a vlastní chutí překonávat problémy přichází ta chvíle kdy Vás mohu zase pozvat na etapu. Věřte mi, že je to pro mě velká sláva. Sám sice na kole ještě nepojedu, ale budu s Vámi na startu a při posezení v hospůdce.
Sjedeme se v neděli 26.5.2019 ve 13 hod. na dvoře u Beránků. Pojedete pod vedením Jirky na Výhledy. Trasu vytvořím podle aktuálního počasí a nebude-li nám přát vůbec tak zajdeme na Stínadla kde můžeme besedovat.
Pro zdar akce je třeba Vaše spolupráce. Jednak všechny kolem sebe informujte o konání etapy a jednak se mi přihlaste do sobotního poledne abych já mohl zajistit místa k sezení ať na Výhledech a nebo na Stínadlech.
Moc se na Vás těším. Váš Pepa D.
Zpráva z dvacáté čtvrté etapy r. 2018
Oslava češtiny …
Ahoj kamarádi, to byl zase jednou masakr ! Zkouším použít tento výraz , většinou spojovaný se smutnými událostmi, jako shrnutí příjemných zážitků z našeho výletu. Myslím si, že čeština má právě tu schopnost použít negativa pro posílení pozitiva. Vždyť tak často používáme slova jako :“strašně krásný, děsně dobrý atd.) Mí kamarádi mi jistě rozumí .
Tentokrát na Dvoře Komorním …
V neděli po desáté hodině ještě nebylo nic jasné. Do pozvánky jsem dal žádost o přihlášky a výsledkem byl jeden příslib od Ivy a jinak pozdravy od Jíti, Hanky a Emaruš za které zvlášť děkuji. Míra H. neměl svůj den, když napsal, že trasa bez nabídnutých zastávek bude nudná. Myslím si ,že na kole se nelze nudit ! Na Komorní Dvůr jsem přijel s předstihem. Vítr vál jak od Buchlova, ale slunce svítilo a v závětří bylo hezky. Za chvíli, světe div se, se ze zatáčky vyřítila dvojice Thálie a Pavel. Co se to děje ? Thálie je první na srazu ? Za chvilku další dvojice -Ivča a Lída a z druhé strany taky Líba. Ivča má hodně prázdný kolo, protože má uvolněnou kuličku na ventilku. Domlouvám jí, že jí musí vždy zatočit, ale ona mě odbyla : „Já jsem s kuličkama nikdy netočila, abys věděl !“ A bylo vymalováno.
Tlačenka …
Po krátké domluvě si potvrzujeme původně naplánovanou trasu přes Sv. Annu. Thálie s Pavlem nemají elektrokola a budou to mít těžší. Když projíždíme kolem Skalky tak nám stezku ukazuje zábradlí, protože pěšina je zasypaná množstvím listí z obrovských stromů okolo. Proto jí dávám jméno Listovka. Od Myslivny mě v táhlém stoupání napadá, že bych přece jen měl Thálii trochu pomoci tlačením vpřed. Tak by asi zněl povel ck oficíra. Jak jsem vymyslel, tak jsem i udělal. Po předchozím varování , že se řítím zezadu jsem uchopil její levý kyčelní kloub a hnali jsme se nahoru až ostatní uhýbali. Cítím jak kloub pracuje jako hodinky, ona totiž jede večerníčka, dupu do pedálů, motor kvílí, nahoře slezu a ouvej ! Moje klenby naříkají , bolí, ale já, plný zážitků z večerních zpráv se nedám a říkám jim „: Nikdy, říkám vám nikdy, nebudete bolet! To si pamatujte !“ a zdola se ozve :“Nikdy neříkej nikdy, panáčku !“
Cest hodně, cíl jeden
U rozhledny asi připravují jarní výhledy do kraje tím, že kácí mohutné smrky a nechávají listnáče. Třeba bude potom líp vidět , to přijedeme vyzkoušet. Dnes je zavřeno, protože úřad rozhodl, že od konce září je po sezoně a vůbec si nevšiml jak je venku hezky když svítí slunce, padá listí a rezaví modříny. Po zelené se postupně dopracujeme až k rotě Horní Hraničná. Cestou překonáváme úseky „Kořenovky a taky „Polňačky až to skončí na Šotolině a později na Asfaltce.
v hospodě U Přístavu .
To už se rychle přibližujeme k občerstvovací stanici U Přístavu v Pomezí. Mají tady vynikající kuchyni, všude to říkejte !!! Tak dobrý špagety corbonnara široko, daleko nemají. O kávě a tiramisu jsem už psal minule a Mistr lovu na konec byl taky výborný. Když se u stolu rozbíhá zábava tak se rozletí dveře a vstupuje, hádejte kdo ? LAĎA ! V bílém chomoutu kolem krku přináší další dobré téma do diskuse : Stardance ! Názor střídá názor a shoda nastane, když se vzpomíná na odhalenou prdelku tanečnice Veroniky. Když už jsme konečně zase venku kde se rychle stmívá a rychle ochlazuje, nemáme klíč od kol. Kdo ho má? No Thálie, přece ! A kde je ? No balí si věci, přece ! Sranda. Teď ještě dvakrát zatlačit, taky rozsvítit světla a na křižovatce nezapomenout se rozloučit s chebákama. Všechno dopadlo dobře a za úplné tmy jsme doma. Tak kdy příště ? To ví Pánbůh a taky to zařídí. Tak dobijte baterky a jen co se teplota vyhoupne nahoru, tak jedeme ! Mějte se hezky. Váš Pepa D.
Publikováno v zpráva z desáté etapy r. 2018 | Tagy: zpráva z dvacáté čtvrté etapy r. 2018 | 2 komentářů »
Dvacátá čtvrtá etapa r. 2018
Kamarádi, nic se nelekejte, že jsem se třeba zbláznil nebo, že si dokonce dělám srandičky. Kdo mě zná, tak ví, že mám rád časné jaro i konec podzimu a snažím se všelijak natáhnout sezonu na kole. Díky Ivě, jsou tady zahřívací polštářky do bot a jinak má každý dostatek teplého oblečení včetně rukavic. Zkusíme to ? Pro někoho to může být metoda pokus – omyl a nebo výhra.
V neděli 18.11. ve 12.30 hod si dáme sraz na Komorním Dvoře a dál už pojedeme společně, chebáci a franťáci. Přes Skalku se vyšplháme na Svatou Annu, projedeme kolem rozhledny, napojíme se na signálku a pomalu sjedeme do Pomezí. Proč pomalu ? No to abychom nesnižovali pocitovou teplotu k bodu mrazu ! Návštěva místní hospody se minule líbila, tak to zkusíme prověřit ještě jednou. Potom se přes Břízu vydáme k domovu . Minule se nám vůbec nepodařilo rozloučení našich dvou skupin, takže to bude zvláštní bod programu našeho výletu.
Do sobotního poledne čekám na Vaše ohlasy, raději přihlášky. To pak budu vědět kolik ohřívátek mám vzít sebou. S pozdravem „Za kratší zimu“ se těší Pepa D.
Zpráva z dvacáté třetí etapy r. 2018
Psaní zpráv …
Kamarádi, začínám psát zprávu s předsevzetím, že bude krátká. Tak uvidíme jak to dopadne. Jenže když si uvědomím , že texty čtou především ti co s námi nejezdí, tak mám tendenci opačnou. No a už v tom lítám.
Chvála podzimu …
Na dvoře se nás sjelo šest , já byl poslední . Je zataženo, nefouká, teplota kolem deseti stupňů a nám je jasný, že letošní podzim má to nejlepší za sebou. Sem tam se najde nějaká neopadaná bříza, dub a taky ze všech nejkrásnější – osika. Ta se drží, opadávat se jí nechce a ve slunci je nádherná. Jedeme na Seeberg kde za mostem vzniká asi nejhezčí fotka mladých lidí se stejně upraveným hradem.
Objevení nového úseku …
Tady padlo rozhodnutí, že v této silné sestavě je možný zdolat úplně nový úsek cesty, kterou jsme ještě nikdy nejeli. Nejdříve se musíme přesunout na Hůrku a po pastvinách rozbitou cestou do míst kde se říká Dobrošov. Je odtud krásný výhled na Sv. Annu, na Skalku a docela blízko pod námi je krásný, hrázděný statek Sorkov, dřívější rekreační zařízení státních statků. Čekáme, kocháme se a pak přijede Thálie celá zničená ze svého kola. To když si postaví hlavu, tak nejede. Pro další cestu to není dobrý, proto musím Thálii poslat zkratkou z kopce na železný most přes Ohři. Ujišťuje mě, že se nebojí ani osamělého jezdce ani divokého kance, takže pojede sama. My jdeme na to ! Jsme ve vysokém lese na jetelné cestě. Ta se nejdříve zhoupne dolů, pak se srovná aby nás dovedla na lesácké překladiště. Orientaci nám dává červená turistická . Za chvíli se prudce láme dolů, lesním úvozem kde není záhodno moc používat přední brzdu, netrvá to dlouho a jsme z lesa venku. Cesta se srovnává a přivádí nás k opravenému stavení, které dělá dojem bývalého mlýna. Jsme na asfaltu a hasíme si to k rotě Dubina a dál mezi pastvinami do míst kde je dobře vidět hrad Hohenberg.
Focení z kola …
A tady se to stalo. Já si svým focením z kola dávno říkám o držkopád. Zajíždím ke kraji úzké cesty , v pravé ruce připravený foťák a v levé přední brzdu. To je šílená kombinace. V zápalu hledání nejlepšího záběru mi kolo sjíždí na krajnici, tam vletí do jamky, levá ruka mimoděk zmáčkne brzdu, kolo stojí, ale tělo musí dopředu. Na to je zákon o odstředivce ! Pak se mě ujímá jiný zákon o přitažlivosti, který má takovou sílu, že mě postaví na čtyři a já zbytkem sil sotva unesu hlavu až těsně nad asfalt. Být tu Jirka, tak by pro mě měl určitě radu jak to udělat příště. Sám jsem zvědav jaký výchovný účinek to bude na mě mít.
Hledání ztracené Thálie …
Už projíždíme překrásnou pěšinou kolem řeky kde už neleží padlý strom a jsme na železným mostě. Jenže Thálie nikde ! Nejlepší by bylo kdyby jí odtud odnesl princ na bílým koni a teď už jí někde na zámku zahříval. Jenže to je pohádka . Realita je taková, že Thálie není tady jak by měla, ale někde jinde. V tom mi zvoní telefon. No jasně, že volá ona ! „Pepo mám za sebou vysoký komín a nějaký barák se zelenou střechou “ “ Jela si jen rovně a neodbočovala si doprava ?“ ptám se rychle. „Ne, stojím tady už dlouho“ „Tak ještě chvilinku a jsme u Tebe“ a taky jsme byli. To bylo radosti. Chtělo by to hospodu, však není daleko. V Pomezí „U Přístavu“ vaří kafe paní, podobná tanečnici Tomicové ze Stardance. Je tu teplo, brácha pomalu roztává a když už to nastane tak sedáme na kola a přes Břízu se vracíme do FL . Před kontaktem se silnicí od Libé se ve sjezdu ujímá vedení Ivča a už vůbec nemá čas na rozloučení s chebákama. Máváme jim do zad a po dlouhým Ahoooj nám mizí za zatáčkou.
Publikováno v zpráva z desáté etapy r. 2018 | Tagy: zpráva z dvacáté třetí etapy r. 2018 | 1 komentář »